Jak moc úplněk ovlivňuje zdraví a psychiku?

Švýcarští vědci z Basilejské univerzity provedli experiment, který mnohé překvapil. Sledovali spánkové vzorce dobrovolníků v laboratoři zcela bez oken, kde účastníci neměli nejmenší tušení, jaká je zrovna fáze Měsíce. Výsledky? Během úplňku lidem trvalo usnutí v průměru o pět minut déle, celková doba spánku se zkrátila o dvacet minut a hladina melatoninu – hormonu spánku – klesla o třicet procent.

Jak je to možné, když účastníci studie neviděli měsíční světlo? Tady začíná skutečně zajímavá část příběhu.

Vnitřní hodiny, o kterých jsme nevěděli

Většina z nás zná cirkadiánní rytmus – naše vnitřní čtyřiadvacetihodinové hodiny. Ale existuje i něco, čemu vědci říkají circalunární rytmus – biologický cyklus synchronizovaný s měsíčními fázemi. A není to jen lidská záležitost.

Mořští živočichové, zejména korýši a některé druhy ryb, mají tento rytmus zakódovaný velmi silně – řídí se jím při rozmnožování i migraci. U savců, včetně člověka, je to složitější. Nejde o přímý vliv měsíčního světla na oči. Vědci předpokládají, že v našem těle existují dosud neprobádané mechanismy, které dokážou registrovat lunární cykly nezávisle na zraku.

Jedna z teorií hovoří o magnetoreceptorech – buňkách citlivých na změny magnetického pole Země, které Měsíc svou gravitací ovlivňuje. Jiná hypotéza zmiňuje možné reziduální mechanismy z evoluce, kdy jasné měsíční noci měly zásadní význam pro bezpečnost a lov.

Když se mění nejen spánek

Neurologové z Curyšské univerzity šli ještě dál. Analyzovali detailní záznamy spánkové architektury – tedy strukturu jednotlivých fází spánku během noci. Zjistili, že úplněk neovlivňuje jen celkovou dobu spánku, ale i jeho kvalitu. Konkrétně se mění distribuce hlubokého spánku a REM fáze, která je klíčová pro zpracování emocí a paměti.

To má dalekosáhlé důsledky. Hlubký spánek je nezbytný pro regeneraci těla a neuroplasticitu – schopnost mozku vytvářet nové nervové spoje. Pokud se jeho množství během úplňku snižuje, může to krátkodobě ovlivnit naši schopnost učit se a zpracovávat informace.

„Všimla jsem si, že týden kolem úplňku bývám rozházenější, hůř se soustředím. Myslela jsem, že si to jen namlouvám, ale když jsem si začala zapisovat, kdy se to děje, vzorec byl jasný“ popisuje svou zkušenost Markéta, projektová manažerka z Prahy.

A není sama. Studie z Uppsalské univerzity ve Švédsku prokázala, že lidé během úplňku vykazují změny i v hladinách kortizolu – hormonu stresu. Ten má svůj vlastní denní rytmus, ale zdá se, že měsíční cyklus do něj dokáže zasahovat.

Bipolární porucha a měsíční cykly

Ještě zajímavější objev přišel z psychiatrie. Výzkumníci z několika univerzit nezávisle na sobě pozorovali korelaci mezi lunárními cykly a epizodami rychlého cyklování u pacientů s bipolární afektivní poruchou. Někteří pacienti vykazovali pravidelné střídání manických a depresivních fází v rytmu odpovídajícím měsíčním cyklům.

Chronobiologové to vysvětlují možnou interferencí mezi různými biologickými rytmy. Když se cirkadiánní rytmus – který je u lidí s bipolární poruchou často nestabilní – setká s circalunárním rytmem, může dojít k rezonanci, která zesiluje výkyvy nálad.

Toto poznání otevírá nové možnosti v léčbě. Pokud dokážeme předpovídat rizikové periody na základě měsíčních fází, můžeme preventivně upravit medikaci nebo intenzitu terapie.

Mýty versus fakta

Samozřejmě, ne všechno, co se o úplňku traduje, je pravda. Epidemiologické studie neprokázaly jednoznačnou souvislost mezi úplňkem a zvýšeným výskytem kardiovaskulárních příhod, epileptických záchvatů nebo kriminality. Mnoho takových pozorování lze vysvětlit konfirmačním zkreslením – tendencí si všímat a pamatovat si případy, které potvrzují naše očekávání.

Když zdravotní sestra věří, že v úplněk je na pohotovosti víc práce, bude si takové případy víc pamatovat a méně si všimne klidných úplňkových nocí. Metodologicky kvalitní studie, které tento efekt eliminují, většinou žádnou souvislost nenacházejí.